V souvislosti s bojem o jazykové otázky a konkrétně Badeniho krizí vznikla myšlenka Pryč od Říma, jež se stala jedním z programových hesel ně­meckonacionálního hnutí.

U řady Všeněmců nacházela úrod­nou půdu teorie, že katolická církev je církví kosmopolitní a zrádcovskou (podsouvalo se jí spojenectví se Slova­ny ve spolupráci s vídeňskou vládou, negativní role byla samozřejmě přisou­zena také židům a jezuitům – nic nové­ho), a tudíž se doporučoval výstup z ka­tolické církve a přestup do církve protestantské. Ta symbolizovala záro­veň protestantské Německo za pruské dominance. Vedlejším účinkem byl i tlak na biskupy v rámci monarchie, aby tomuto hnutí celili obsazováním far německými faráři.

Část německých evangelíků situaci, jež nabízela posílení jejich církve, sa­mozřejmě využila a podpořila aktivní spoluprací. Mnichovský novinář, pro­minentní protestant a člen Všeněmec­kého svazu Julius Lehmann v roce 1897 zaktivizoval dvě male, ale aktivní luter­skě organizace Evangelischer Bund zur Wahrung der Deutsch-Protestantischen Interessen a Gustav-Adolf-Verein, jež se ujaly misionářské činnosti v rámci habsburské monarchie. Zvlášť aktivní v tomto ohledu byl pastor Heinrich Bräunlich.

Zajímavý je vztah mezi starokatolíky a evangelíky jako produktu hnuti Pryč od Říma. Starokatolíci se údajně s ně­meckými evangelickými pastory odmí­tali bavit – tak si alespoň stěžoval Bräunlich, ale v baště starokatolictví, ve Varnsdorfu, to patrně nebylo tak zlé. Od dostavby starokatolického kostela byl kostel evangelíkům pronajímán a to se fakticky nezměnilo do dostavby vlastního kostela v roce 1905.